V průběhu dějin lidstva se vyprofilovaly ty nejzákladnější stavební materiály, kterými bylo nejprve dřevo, hlín a kámen a později ještě, po dokonalém zvládnutí hutnictví také železo. Již od raného středověku se v různé míře, podle potřeb a finančních možností investorů, používají nejrůznější kombinace těchto materiálů. Pouze se s postupující technologií mění způsoby jeho zpracování, vnějších úprav, či ošetření. Doby, kdy se nosné trámy natíraly býčí krví, jsou přece jen již poněkud minulostí.
Klasika trochu jinak
Přesto se klasické materiály stále s oblibou a někdy právě pro jejich „tradiční“ vhled používají. Na druhé straně se materiál, používaný z důvodů fyzikálních (pevnost, pružnost, tvarovatelnost) dnes používá nejen pro tyto vlastnosti, ale třeba i z důvodů právě estetických. Typicky se s tím setkáváme u nerezových zábradlí, kde tradiční železo, donedávna pouze natírané vnějšími nátěry se jiným povrchovým zpracováním dostává do pozice esteticky ceněného prvku.
